1. kapitola FL
1. března 2010 v 15:00 | ×Melanie×
|
Four love

°°°začátek 7. ročníku°°°
Za doprovodu mých tří nejlepších kamarádek jsem seděla před krbem v nebelvírské společenské místnosti. Od našeho prvního příjezdu do Bradavic se téměř nic nezměnilo. Lily se stala oblíbenkyní všech. Zvlášť profesora Křiklana - obtloustlého učitele lektvarů, který si liboval v úspěšných, slavných a mocných studentech a potom Jamese Pottera. Prakticky na ní zírat nepřestal. Lily ho nesnášela a vztekala se, když jí asi pětkrát za den zval na rande. Alice byla snad stále stejná, jenom zamilovaná. Asi od pátého ročníku miluje Franka Longbottoma, mrzimorského odrážeče. Ani Men neprošla závratnou změnou. Snad jen kolem hrudníku, kde získala trochu plnější tvary. Stejně jako většina dívčí populace na škole šílí po Siriusi Blackovi (asi týden s ním chodí a já s Alicí a Lil jen úzkostlivě čekáme, kdy jí pustí k vodě), který se za své působení na škole stal profesionálním holkařem. Patřil do spolku Pobertů, Záškoláků, Záškodníků, jak chcete. Tam patří ještě James Potter, Sirius Black, Remus Lupin (jediný z jejich party, co stojí za uvážení) a Peter Pettigrew, který se s nimi přátelí, aby mu nikdo nedal přez držku.
Z rozjímání a velice zábavné činnosti - totiž zírání do ohně mě vyrušil Carmenin nešťasný křik. Leknutím jsem nadskočila a zadívala se tam, kam moje kamarádka přez všechny slzy v očích zírala. Sirius Black se tam olizoval s jednou slepicí z našeho ročníku - Fionou Brownovou. Black se na ni zadíval. "Sorráč, našel jsem si jinou...noo...Carol?" rozpačitě se usmál. "Carmen!" prskla na něj Alice. Lily očima nenávistně propalovala Blacka a Pottera, který stál hned vedle svého nejlepšího přítele. Men už to nevydržela a s hlasitým pláčem vyběhla do ložnice. "Ty jsi ubožák! Většího egoistickýho kreténa jsem ještě nepotkala, můžeš si gratulovat!" křikla jsem na něj a pádila za Men a Alicí, která ji běžela utišit. "Ta ti to dala!" zaslechla jsem ještě tlemícího se Pottera a potom Lily, která se rozeřvala na Pottera.
Vyběhla jsem nahoru. Carmen tam ležela na posteli a hlasitě brečela do polštáře. Alice se skláněla na ní a lehonce jí hladila po zádech. "Men, ššš. No tak, tiše!" zašeptala jsem a svezla se na zem vedle její postele. "Vi...Vi já ho m-milo-milovala!!" vzlykala. "Já vím, no tak, nestojí ti za to!" septala jsem. "Stojí! On je tak..." a zase příval pláče. "Teď se vyspi, zítra to bude lepší, uvidíš..." šeptala jsem a přikryla Men dekou. Lehla jsem si vedle ní a objala jí. slyšela jsem, jak přišla Lily a jak tlumeně mluví s Alicí. Potom jsem upadla do říše snů...
Ráno jsem se vzbudila asi kolem sedmé hodiny ráno. Carmen už byla vzhůru. Civěla na strop svýma velkýma uplakanýma očima. "No tak...Men! Pojď..." usmála jsem se a zatáhla jí do koupelny.
Když jsem o hodinu později vycházela z koupelny a táhla za sebou Carmen, holky údvem padly na zadek (skoro, takže moc nepřeháním). "Teda, Men! moc ti to sluší!" vypískla Alice a zírala na ní. "To je slabý slovo" vydechla Alice. Men teď vypadala senzačně. Trochu jsem si pohrála s jejím vzhledem a až na ty slzami zalité oči vypadala perfektně (dokázala jsem jí i zamaskovat ty kruhy pod očima).

(pozn.autora: Takhle nějak asi Men vypadala, jenom si odmyslete ten úsměv od ucha k uchu...)
"Holky, my půjdeme na snídani, přijďte tam za námi!" usmála jsem se a táhla Men na snídani.
Sešly jsme dolů a kráčely do velké síně. Všichni se po nás otáčeli a zírali na Men. Jeden kluk dokonce vrazil do zdi.
Sedly jsme si ke kolejnímu stolu, kde už byla většina naší koleje. "Moc ti to sluší!" usmála jsem se na ní a podala jí toast. Byli tam i Poberti. Black se trochu zarazil, když Men uviděl, ale potom se dál věnoval Brownové. Potter se rozhlížel po Lil a Rem se na mě lehce usmál. Peter se opět cpal vším, na co dosáhl. Snažila jsem se, aby neměla výhled na Blacka, marně. Když ho viděla, znovu jí vytryskly z očí slzy. Setřela jsem je ubrouskem. "Men, ty jsi krásná, chytrá a hodná holka! Ty můžeš mít na každým prstě čtyři a mnohem lepší než Black... Prosím..." hustila jsem do ní. Nevesele se uchechtla a já nevesele zjistila, že na nás zírá každý v rozsahu padesáti metrů. Tedy kromě Blacka a Brownové. "Víš...Vi...Přemýšlela jsem...Chci to skončit..." zašeptala a zkoumala vidličku, kterou jsem držela v ruce. Zbledla jsem jako stěna a málem jsem se zadusila párkem, který jsem právě žvýkala. "C-COŽE?!" zachrčela jsem. "no...prostě už tu nechci být, chci...zemřít..." pípla rozpačitě. "Carmen debusiová! Jak si můžeš dělat legraci z tak vážné věci jako je sebevražda!" vykřikla jsem zhrozeně. Okruh nestranných pozorovatelů se rozšířil na dvě stě metrů. "Myslím to smrtelně vážně!" zamumlala ublíženě. Při slovu smrtelně jsem se mírně otřásla. "NE! To nesmíš, slyšíš? Ať si Black dělá co chce, ale tohle přeci NESMÍŠ!" úpěla jsem. Potter strčil do Blacka a teď na nás zíral opravdu každý. "Neříkej mi, co smím a co ne!" zarazila mě chladně. "Carmen, to Bůh ti dal život a jedině Bůh ti ho smí vzít! (pozn.autora: Nejsem věřící, to mě jen tak napadlo!!!) Vraždí se jen zoufalci a psychopati! Ty nejsi ani jedno z toho, tak se koukej vzpamatovat...!" okřikla jsem jí. Ten můj ošklivý tón hlasu mě malinko zarazil a jí nejspíš také. Black něco zašeptal Potterovi a oba vyprskli smíchy. Lily, která šla právě s Alicí kolem to nepochybně zaslechla a zrudla vzteky. Varovala jsem jí pohledem a tak si s Alicí prkene sedly. "Máte k tomu něco?!" otočila jsem se na ty imbecily s výhružkou v očích. Potter se začervenal a zklopil pohled, Black se na mě frajírkovsky ušklíbnul, ale neřekl nic. Vysmíval se mi do obličeje. Carmen se zvedla a běžela s pláčem pryč. "Jestli si něco udělá nebo pokud se něco stane, těžce za to zaplatíš, Siriusi Blacku!" zasyčela jsem na něj a rychle běžela za Men. Lily a Alice zůstaly sedět. Lily se zase krvavě rozhádala s Potterem a Alice jí tišila.
Prolog FL
28. února 2010 v 9:40 | ×Melanie×
|
Four love

°°°začátek 1. ročníku°°°
Malá holčička kráčela za doprovodu rodičů, babičky a devátenácti letého bratra Alexe po nádraží King's Cross a rozhlížela se na všechny strany. Všude kolem proudili mudlové. Ničeho si nevšímali a bezhlavě kráčeli za svým. Rodinka došla k přepážce mezi nástupišti devět a deset. Společně se rozešli proti zdi. Dívka zavřela oči a čekala náraz, který nepřišel. Když se znovu odvážila otevřít oči, zjistila, že se ocitla na podivném nástupišti. Na kolejích stála zářivě červená lokomotiva a odfukovala páru. Byl to obraz jako z pohádky. "A jsme tady!" usmála se paní Greenová, dívčina maminka. Babička Mary se rozvzlykala a dívka jí pevně stiskla ruku. "Pojď, zlatíčko! Musíme ti najít kupé!" usmál se na dívku tatínek a vedl jí směrem k vlaku.
Pan Green položil kufr do přihrádky na zavazadla a vyskočil ven. Jeho dcera za ním, aby se naposledy rozloučila se svou rodinou. Maminka ji objala a kladla jí na srdce, aby psala, dobře jedla a chovala se slušně. Tatínek jí poplácal po rameni a prostě popřál hodně štěstí. Babička neřekla nic, jenom štkala do kapesníku. Brácha dívku pevně objal a naposledy jí připomněl skřety při zařazování (vykládal, že budou muset soupeřit se skřetem a podle toho, jak se zachovají, že je zařadí). Potom dívka vyskočila do dveří vlaku, které se za ní přibouchly. Dívka mávala, dokud vlak nezajel do zatáčky. Potom šla do svého kupé.
Tam už ale někdo seděl. Dvě dívky zhruba v jejím věku. Jedna byla blonďatá a drobná s modrošedýma očima. Proti ní seděla na svůj věk vysoká dívka s dlouhými ryšavými vlasy a jasně smaragdovýma očima. "Ahoj, tohle kupé je tvoje, viď? My jsme nevěděly, jestli si tu smíme sednout, tak jsme si řekly, že... Když budeš chtít, můžeme jít..." začala překotně mluvit rudovlasá dívka. "Ne, to je v pohodě! Já jsem Violet Greenová!" mile se usmála. "Těší mě! Já jsem Lily Evansová..." řekla rusovlasá. "...a já Carmen Debusiová, ale raději mi říkej Men!" doplnila ji ta blondýna a věnovala Violet zářivý úsměv. Chvilinku si povídaly o Bradavicích a Nebelvíru o kterém jsme se shodly jako bezbečně nejlepší kolej. "Alex říkal, že budeme muset bojovat se skřetem..." sdělovala Violet bratrova slova svým novým kamarádkám. "Jane zase mluvila o tom, že budeme předvádět různá kouzla!" řekla ta blondýnka - Men. "Ne, tak to není. Nasadí nám na hlavu starý kloubouk. Ten nahlédne do našeho svědomí a vlastností a podle toho nás zařadí. Mluvil o tom Brumbál, když u nás byl a přinesl mi dopis..." pronesla Lily. "Já toho Alexe zabiju!" zamumlala Vi. "NE! UŽ MĚ NECH, JOHNE! CHCI JÍT SAMA!" křičel někdo na uličce. Potom se dovnitř vřitíla černovláska s uhrančivýma černýma očima a padla na jedno sedadlo. "Jé, omlouvám se! Můžu tu zůstat? Nebo mě brácha samou starostí zavraždí!" odfoukla si neposlušné vlasy z čela. "Samozřejmě! Já jsem Violet Greenová. Tohle je Lily Evansová a Carmen Debusiová" postupně Vi všechny představila. "Já se jmenuju Alice McDonaldová. Moc mě těší!" usmála se.
Povídaly si asi do půlky cesty. Dveře kupé se rozletěly a dovnitř vešli dva chlapci. Jeden byl rozcuchaný s brýlemi a druhý delší černé vlasy a takové potivné oči. Velké a bouřkově šedé. Uhrančivé. "Ahoj! Taky jedete do prvního ročníku?" usmála se na ně Lil. "Jasně! Tady James se nemůže dočkat, viď kámo!" zahlaholil ten černovlasý a věnoval svému kamarádovi ránu do ramene. Nespouštěl oči z Lily. "Mimochodem jsem Sirius Black!" usmál se na nás. "Black?!" vypískla Alice zhrozeně. "No jo. Ten 'zrádce krve'" kysele se ušklíbnul. "Aha. No já jsem Violet Greenová, tohle jsou Lily Evansová, Alice McDonaldová a Carmen Debusiová..." postupně Vi kamarádky představila. "Jo, já jsem James, James Potter!" představil se ještě ten brýlatý. Neustále zíral na Lily, které to začalo být pomalu nepříjemné. "Co tak zíráš?" vyjela na něj. "Nezírám!" bránil se Potter. "Zíráš!" odsekla Lily. "Ne-" zalhal James, ale přerušil ho ten Black. Chytil ho za rukáv košile a vystrčil ven. "No... rádi jsme Vás poznali..." zářivě se umál a zmizel. "Zíral!" řekla Lily a vytáhla si z kufru knihu.
"Debusiová Carmen!" vyhlásila profesorka McGonagallová. Carmen vystoupila z řady a nechala si klobouk spadnout přes oči. Váhal asi minutku. "NEBELVÍR!" vykřikl. Men se spokojeně usmála a pelášila k Nebelvírskému stolu. Profesorka chvilku volala další jména. Potom... "Evansová Lily!" zvolala a tentokrát vystoupila Lil. Trvalo trochu déle. Nakonec přeci jen... "NEBELVÍR!". I Lily běžela šťastně k nebelvíru a sedla si vedle Men. Violet se podívala po Alici a ta jí stiskla ruku. "Greenová Violet!" zakřičela profesorka. Vystoupila z řady. Cítila na sobě každé oči v síni a místo nohou měla najednou želé. Opatrně se posadila na stoličku a profesorka jí na hlavu položila ten starý klobouk. Bude si muset potom pořádně umýt vlasy. 'Hmmm, kam tě poslat? Havraspár absolutně ne, jak by jsi se dostávala do společenské místnosti? Mrzimor také ne, měli by tam s tebou problémy. Zbývá Zmijozel a Nebelvír... Tvoje matka je mudla nemám pravdu?' 'Jo' potvrdila mu. 'Ale do Zmijozelu stejně nechci. Chci za kamarádkami do Nebelvíru! PROSÍÍÍM!' pomyslela si. 'Dobrá. když tak prosíš, ať je to teda...NEBELVÍR!" zařval klobouk tak, že jí praskly ušní bubínky a rychle si běžela sednout k jejímu novému kolejnímu stolu. "Senzace!" zapištěla Lily a zuřivě ji objala. "Jo" usmála se. Na víc se nezmohla. Dál potom sledovala zařazování. Držela Alici palce až to bolelo. Konečně profesorka vyvolala i jí. Seděla tam snad pět minut. Potom byla ale přeci jen zařazená do Nebelvíru. Všechny čtyři si plácly se šťasnými ohníčky v očích.
Potom začala hostina na zahájení školního roku. Seděly tam a povídaly si. V tu chvíli Vi napadlo něco, co tenkrát slyšela řikat Lexu (Alexe). 'Přátelé navždy'. Znovu se podívala po třech rozesmátých tvářích jejích nových kamarádek. Za tak kratičkou dobu jí tolik přirostly k srdci...
Chtěla bych se jenom omluvit za případné chybky, nemám moc času to po sobě číst...
Dík ×Mel×
Info - Four Love
27. února 2010 v 18:04 | ×Melanie×
|
Four love

FOUR LOVE
(v překladu něco jako čtyřikrát láska nebo čtyři lásky...)
Počet kapitol: Netuším, ale bude tam prolog a epilog
Doba: klisicky Pobertové (James Potter)
Hlavní postava: Viloet Greenová - úplně obyčejná holka, střední postava, delší hnědé vlasy, hnědé oči, ve škole průměr, je ale neskutěčně přátelská a vnímavá
Další postavy: Lily Evansová, Carmen Debusiová, Alice McDonaldová, Pobertové, Frank Longbottom, George McMilien, zmijozelští, učitelský sbor a další
Žánr: romantika, komedie (v mezích) a další (ještě přesně newim, mno...)
Omezení: žádný
Varování: nic moc, budou tam místy sprostá slovíčka, ale já to bez nich neumim...
Stručně: Violet Greenová, Alice McDonaldová, Carmen Debusiová a Lily Evansová jsou už od prvního ročníku nejlepší přítelkyně. Každá z nich je jiná (nejen podle vyhledu), ale zato se výtečně doplňují. Cestu jim zastupují Pobertové. Co se stane? Klasický příběh o lásce čtyř praštěných holek...
Violet Greenová:

Carmen Debusiová:

Alice McDonaldová:

Lily Evansová:
Tady buďte shovívaví, jinou zrzku jsem nenašla, Lily má mít tmavší vlasy...

P.S. Rozhodla jsem se sem dát mojí druhou povídku. Je jedna z těch lepších, tak snad se Vám bude líbit. Prolog by měl být už zítra, doufám!
Jo a te úvodní obrázek ještě upravím, babi tu má jenom malování, nic moc...
P.P.S. Omlouvám se, že už jsem tu dlouho nebyla, mám zaracha. Teď se ségrou spíme u babi (taky nás mohli nechat doma, ale nestěžuju si :-D), takže můžu na počítač. Články radši přednastavím, ale počítám, že už to nebude dlouho trvat.
A ještě bych mohla popsat ten úvodní obrázek, takže: (z leva) Carmen Debusiová, Alice McDonaldová, Violet Greenová a Lily Evansová
2. kapitola BoL
24. února 2010 v 18:13 | ×Melanie×
|
Bet or love???

Usadila jsem se s Lil do třetí lavice a čekala na tu horu sádla jménem Křiklan. Přišel pět minut po zvonění. Mnul si naražená záda a mrmlal si něco o nevděčných parazitech. Neubránila jsem se úšklebku. "Něco se vám zdá vtipné, slečno Boudlerová? Pokud vím, byl to váš chleba...!" osopil se na mě. "Byl, ale trest už jsem dostala, pane profesore..." zářivě jsem se na něj usmála. "To neznamená, že nemůžete dostat další!" oplatil mi. Pokrčila jsem rameny.
Měli jsme dělat Doušek živé smrti. Lil se dala ihned do práce. Většinou pracovala ona, já si čmárala do sešitu. Po předchozích zkušenostech jsem se pomoct snažila jen minimálně. Díky Lil jsem získala další vynikající z lektvarů.
Na obědě jsme si sedli doprostřed stolu. Po chvilce si k nám přisedli Poberti, Black vedle mě a Potter vedle Lily. "Ahoj zlato!" usmál se Black sladce. "Nazdar imbecile!" oplatila jsem mu úsměv, v mém případě se jednalo spíš o úšklebek. Dělal, že mou odpověď neslyšel. "Hele, já vím, že po mně toužíš...! Vidím ti to na očích!" usmál se vítězoslavně. Znovu jsem se ušklíbla. "Vážně? Já myslela, že z tý vaší party je slepej Potter!" uchychtla jsem se. Remus s Lil vyprskli smíchy, Blackovi zacukaly koutky a Potter se zatvářil uraženě. Pettigrew zase nevnímal - jako nikdy, když vidí jídlo. Potom se podrbal na zadku tak, že se mi zvedl žaludek. "Fuj! Pettigrewe svědí tě mozek nebo co?!" osopila jsem se na něj. Síň byla právě tichá, takže se rozesmáli všichni. Pettigrew zrudnul jako rajče. Stěží jsem dojedla poslední sousto a zvedla jsem se. Po mně Lily a Black a když šli oni, šel Potter s Remusem. Peter zůstal sedět a stále pojídal obrovské množství různého jídla. Vydala jsem se do společenky.
"Koukejte, mudlovská šmejdka! A ještě zrzavá!" v půlce cesty nám zahradili cestu zmijozelští. Malfoy, sestry Blackovy a pár dalších jim věrných. Po Malfoyově poznámce se rozesmáli. James zaryčel a vytáhl hůlku. "To odvoláš! Omluv se!" zasyčela jsem směrem k němu. "Proč?!" nakrčil nos. "To poznáš, jestli to neuděláš!" odsekla jsem mu. "Chceš mi vyhrožovat?" ušklíbnul se."Ne, nechci. Já už to totiž dělám! Omluv se!" vytáhla jsem hůlku. "Ani ve snu!" spokojeně se usmál a také vytáhl tu svojí hůlku. Už jsme se nadechovali k nějakému zaklínadlu, když přiběhla McGonagallka. "Co se to tu děje?! Vraťte se do svých společenských místností, pokud ovšem chcete dostat školní trest..." vykřikla a postavila se mezi nás. "My už jdeme, paní profesorko!" zářivě jsem se usmála, opatrně jí obešla a zdrhala do nebelvírské věže. Ostatní nebelvírští za mnou.
Ještě ten den jsem kráčela ke Křiklanově kabinetu - jako zmoklá slepice. Hrubě jsem zaklepala a čekala. "Dále!" ozval se zevnitř Křikův hlas. Pomalu jsem vstoupila dovnitř. "Takže slečno... dneska půjdete do Zapovězeného lesa pro několik bylinek do lektvarů. Pan Filch vás doprovodí..." prohlásil a znovu se zahloubal do opravování písemek. Sotva to dořekl, vstoupil dovnitř nerudně se tvářící školník. "Pojďme..." zašklebil se a vyšel ven. "Nashledanou, pane profesore!" zamumlala jsem a šla za Filchem, který si znovu mumlal něco o starých praktikách (věšení za kotníky, ...apod).
Do ložnic jsem se dostala někdy k druhé hodině ranní. Bolel mě celý člověk a byla mi hrozná zima. Ten pozdní příchod se mi krutě nevyplatil...
Na dalších dvou trestech jsem měla společnost v podobě Jamese Pottera a Siriuse Blacka. Snažila jsem se je nevnímat, což se mi celkem dařilo. Potter se mě ale neustále vyptával na Lil a Black měl takové oplzlé kecy, až mě to připadalo divné...
Měla jsem také pořádnou rýmu a kašel. Kapesník jsem z rukou nepouštěla a kašlala jsem kudy jsem chodila. Profesorka McGonagallová mě několikrát radila, abych zašla na ošetřovnu, ale na ošetřovně jsem trávila poměrně dost času a madame Pomfreyová už ze mě byla na přášky. Proto jsem jí nehodlala otravovat jen s rýmou...
P.S. Vím, že je ta kapitola krátká, ale já mám teď hrozně málo času, musím se jít ještě učit na test z dějáku...
2. spřátelko - ŠÍLENEJ A BIČIK
22. února 2010 v 19:56 | ×Melanie×
|
°°°SB°°°
2. spřátelený blog je Šílenej a Bičik. Jsem moc moc moc ráda za spřátelení a tady je diplom (Vampire Diaries neznám, ale snad je to dobrý...):

A diplom od nich, je krásný, děkujuuu moc moc moc!!


