
°°°začátek 1. ročníku°°°
Malá holčička kráčela za doprovodu rodičů, babičky a devátenácti letého bratra Alexe po nádraží King's Cross a rozhlížela se na všechny strany. Všude kolem proudili mudlové. Ničeho si nevšímali a bezhlavě kráčeli za svým. Rodinka došla k přepážce mezi nástupišti devět a deset. Společně se rozešli proti zdi. Dívka zavřela oči a čekala náraz, který nepřišel. Když se znovu odvážila otevřít oči, zjistila, že se ocitla na podivném nástupišti. Na kolejích stála zářivě červená lokomotiva a odfukovala páru. Byl to obraz jako z pohádky. "A jsme tady!" usmála se paní Greenová, dívčina maminka. Babička Mary se rozvzlykala a dívka jí pevně stiskla ruku. "Pojď, zlatíčko! Musíme ti najít kupé!" usmál se na dívku tatínek a vedl jí směrem k vlaku.
Pan Green položil kufr do přihrádky na zavazadla a vyskočil ven. Jeho dcera za ním, aby se naposledy rozloučila se svou rodinou. Maminka ji objala a kladla jí na srdce, aby psala, dobře jedla a chovala se slušně. Tatínek jí poplácal po rameni a prostě popřál hodně štěstí. Babička neřekla nic, jenom štkala do kapesníku. Brácha dívku pevně objal a naposledy jí připomněl skřety při zařazování (vykládal, že budou muset soupeřit se skřetem a podle toho, jak se zachovají, že je zařadí). Potom dívka vyskočila do dveří vlaku, které se za ní přibouchly. Dívka mávala, dokud vlak nezajel do zatáčky. Potom šla do svého kupé.
Tam už ale někdo seděl. Dvě dívky zhruba v jejím věku. Jedna byla blonďatá a drobná s modrošedýma očima. Proti ní seděla na svůj věk vysoká dívka s dlouhými ryšavými vlasy a jasně smaragdovýma očima. "Ahoj, tohle kupé je tvoje, viď? My jsme nevěděly, jestli si tu smíme sednout, tak jsme si řekly, že... Když budeš chtít, můžeme jít..." začala překotně mluvit rudovlasá dívka. "Ne, to je v pohodě! Já jsem Violet Greenová!" mile se usmála. "Těší mě! Já jsem Lily Evansová..." řekla rusovlasá. "...a já Carmen Debusiová, ale raději mi říkej Men!" doplnila ji ta blondýna a věnovala Violet zářivý úsměv. Chvilinku si povídaly o Bradavicích a Nebelvíru o kterém jsme se shodly jako bezbečně nejlepší kolej. "Alex říkal, že budeme muset bojovat se skřetem..." sdělovala Violet bratrova slova svým novým kamarádkám. "Jane zase mluvila o tom, že budeme předvádět různá kouzla!" řekla ta blondýnka - Men. "Ne, tak to není. Nasadí nám na hlavu starý kloubouk. Ten nahlédne do našeho svědomí a vlastností a podle toho nás zařadí. Mluvil o tom Brumbál, když u nás byl a přinesl mi dopis..." pronesla Lily. "Já toho Alexe zabiju!" zamumlala Vi. "NE! UŽ MĚ NECH, JOHNE! CHCI JÍT SAMA!" křičel někdo na uličce. Potom se dovnitř vřitíla černovláska s uhrančivýma černýma očima a padla na jedno sedadlo. "Jé, omlouvám se! Můžu tu zůstat? Nebo mě brácha samou starostí zavraždí!" odfoukla si neposlušné vlasy z čela. "Samozřejmě! Já jsem Violet Greenová. Tohle je Lily Evansová a Carmen Debusiová" postupně Vi všechny představila. "Já se jmenuju Alice McDonaldová. Moc mě těší!" usmála se.
Povídaly si asi do půlky cesty. Dveře kupé se rozletěly a dovnitř vešli dva chlapci. Jeden byl rozcuchaný s brýlemi a druhý delší černé vlasy a takové potivné oči. Velké a bouřkově šedé. Uhrančivé. "Ahoj! Taky jedete do prvního ročníku?" usmála se na ně Lil. "Jasně! Tady James se nemůže dočkat, viď kámo!" zahlaholil ten černovlasý a věnoval svému kamarádovi ránu do ramene. Nespouštěl oči z Lily. "Mimochodem jsem Sirius Black!" usmál se na nás. "Black?!" vypískla Alice zhrozeně. "No jo. Ten 'zrádce krve'" kysele se ušklíbnul. "Aha. No já jsem Violet Greenová, tohle jsou Lily Evansová, Alice McDonaldová a Carmen Debusiová..." postupně Vi kamarádky představila. "Jo, já jsem James, James Potter!" představil se ještě ten brýlatý. Neustále zíral na Lily, které to začalo být pomalu nepříjemné. "Co tak zíráš?" vyjela na něj. "Nezírám!" bránil se Potter. "Zíráš!" odsekla Lily. "Ne-" zalhal James, ale přerušil ho ten Black. Chytil ho za rukáv košile a vystrčil ven. "No... rádi jsme Vás poznali..." zářivě se umál a zmizel. "Zíral!" řekla Lily a vytáhla si z kufru knihu.
"Debusiová Carmen!" vyhlásila profesorka McGonagallová. Carmen vystoupila z řady a nechala si klobouk spadnout přes oči. Váhal asi minutku. "NEBELVÍR!" vykřikl. Men se spokojeně usmála a pelášila k Nebelvírskému stolu. Profesorka chvilku volala další jména. Potom... "Evansová Lily!" zvolala a tentokrát vystoupila Lil. Trvalo trochu déle. Nakonec přeci jen... "NEBELVÍR!". I Lily běžela šťastně k nebelvíru a sedla si vedle Men. Violet se podívala po Alici a ta jí stiskla ruku. "Greenová Violet!" zakřičela profesorka. Vystoupila z řady. Cítila na sobě každé oči v síni a místo nohou měla najednou želé. Opatrně se posadila na stoličku a profesorka jí na hlavu položila ten starý klobouk. Bude si muset potom pořádně umýt vlasy. 'Hmmm, kam tě poslat? Havraspár absolutně ne, jak by jsi se dostávala do společenské místnosti? Mrzimor také ne, měli by tam s tebou problémy. Zbývá Zmijozel a Nebelvír... Tvoje matka je mudla nemám pravdu?' 'Jo' potvrdila mu. 'Ale do Zmijozelu stejně nechci. Chci za kamarádkami do Nebelvíru! PROSÍÍÍM!' pomyslela si. 'Dobrá. když tak prosíš, ať je to teda...NEBELVÍR!" zařval klobouk tak, že jí praskly ušní bubínky a rychle si běžela sednout k jejímu novému kolejnímu stolu. "Senzace!" zapištěla Lily a zuřivě ji objala. "Jo" usmála se. Na víc se nezmohla. Dál potom sledovala zařazování. Držela Alici palce až to bolelo. Konečně profesorka vyvolala i jí. Seděla tam snad pět minut. Potom byla ale přeci jen zařazená do Nebelvíru. Všechny čtyři si plácly se šťasnými ohníčky v očích.
Potom začala hostina na zahájení školního roku. Seděly tam a povídaly si. V tu chvíli Vi napadlo něco, co tenkrát slyšela řikat Lexu (Alexe). 'Přátelé navždy'. Znovu se podívala po třech rozesmátých tvářích jejích nových kamarádek. Za tak kratičkou dobu jí tolik přirostly k srdci...
Chtěla bych se jenom omluvit za případné chybky, nemám moc času to po sobě číst...
Dík ×Mel×













