close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
...život není zlej, jenom lidi jsou svině...


Březen 2010

1. kapitola FL

1. března 2010 v 15:00 | ×Melanie× |  Four love
°°°začátek 7. ročníku°°°
Za doprovodu mých tří nejlepších kamarádek jsem seděla před krbem v nebelvírské společenské místnosti. Od našeho prvního příjezdu do Bradavic se téměř nic nezměnilo. Lily se stala oblíbenkyní všech. Zvlášť profesora Křiklana - obtloustlého učitele lektvarů, který si liboval v úspěšných, slavných a mocných studentech a potom Jamese Pottera. Prakticky na ní zírat nepřestal. Lily ho nesnášela a vztekala se, když jí asi pětkrát za den zval na rande. Alice byla snad stále stejná, jenom zamilovaná. Asi od pátého ročníku miluje Franka Longbottoma, mrzimorského odrážeče. Ani Men neprošla závratnou změnou. Snad jen kolem hrudníku, kde získala trochu plnější tvary. Stejně jako většina dívčí populace na škole šílí po Siriusi Blackovi (asi týden s ním chodí a já s Alicí a Lil jen úzkostlivě čekáme, kdy jí pustí k vodě), který se za své působení na škole stal profesionálním holkařem. Patřil do spolku Pobertů, Záškoláků, Záškodníků, jak chcete. Tam patří ještě James Potter, Sirius Black, Remus Lupin (jediný z jejich party, co stojí za uvážení) a Peter Pettigrew, který se s nimi přátelí, aby mu nikdo nedal přez držku.
Z rozjímání a velice zábavné činnosti - totiž zírání do ohně mě vyrušil Carmenin nešťasný křik. Leknutím jsem nadskočila a zadívala se tam, kam moje kamarádka přez všechny slzy v očích zírala. Sirius Black se tam olizoval s jednou slepicí z našeho ročníku - Fionou Brownovou. Black se na ni zadíval. "Sorráč, našel jsem si jinou...noo...Carol?" rozpačitě se usmál. "Carmen!" prskla na něj Alice. Lily očima nenávistně propalovala Blacka a Pottera, který stál hned vedle svého nejlepšího přítele. Men už to nevydržela a s hlasitým pláčem vyběhla do ložnice. "Ty jsi ubožák! Většího egoistickýho kreténa jsem ještě nepotkala, můžeš si gratulovat!" křikla jsem na něj a pádila za Men a Alicí, která ji běžela utišit. "Ta ti to dala!" zaslechla jsem ještě tlemícího se Pottera a potom Lily, která se rozeřvala na Pottera.
Vyběhla jsem nahoru. Carmen tam ležela na posteli a hlasitě brečela do polštáře. Alice se skláněla na ní a lehonce jí hladila po zádech. "Men, ššš. No tak, tiše!" zašeptala jsem a svezla se na zem vedle její postele. "Vi...Vi já ho m-milo-milovala!!" vzlykala. "Já vím, no tak, nestojí ti za to!" septala jsem. "Stojí! On je tak..." a zase příval pláče. "Teď se vyspi, zítra to bude lepší, uvidíš..." šeptala jsem a přikryla Men dekou. Lehla jsem si vedle ní a objala jí. slyšela jsem, jak přišla Lily a jak tlumeně mluví s Alicí. Potom jsem upadla do říše snů...

Ráno jsem se vzbudila asi kolem sedmé hodiny ráno. Carmen už byla vzhůru. Civěla na strop svýma velkýma uplakanýma očima. "No tak...Men! Pojď..." usmála jsem se a zatáhla jí do koupelny.
Když jsem o hodinu později vycházela z koupelny a táhla za sebou Carmen, holky údvem padly na zadek (skoro, takže moc nepřeháním). "Teda, Men! moc ti to sluší!" vypískla Alice a zírala na ní. "To je slabý slovo" vydechla Alice. Men teď vypadala senzačně. Trochu jsem si pohrála s jejím vzhledem a až na ty slzami zalité oči vypadala perfektně (dokázala jsem jí i zamaskovat ty kruhy pod očima).

(pozn.autora: Takhle nějak asi Men vypadala, jenom si odmyslete ten úsměv od ucha k uchu...)
"Holky, my půjdeme na snídani, přijďte tam za námi!" usmála jsem se a táhla Men na snídani.
Sešly jsme dolů a kráčely do velké síně. Všichni se po nás otáčeli a zírali na Men. Jeden kluk dokonce vrazil do zdi.
Sedly jsme si ke kolejnímu stolu, kde už byla většina naší koleje. "Moc ti to sluší!" usmála jsem se na ní a podala jí toast. Byli tam i Poberti. Black se trochu zarazil, když Men uviděl, ale potom se dál věnoval Brownové. Potter se rozhlížel po Lil a Rem se na mě lehce usmál. Peter se opět cpal vším, na co dosáhl. Snažila jsem se, aby neměla výhled na Blacka, marně. Když ho viděla, znovu jí vytryskly z očí slzy. Setřela jsem je ubrouskem. "Men, ty jsi krásná, chytrá a hodná holka! Ty můžeš mít na každým prstě čtyři a mnohem lepší než Black... Prosím..." hustila jsem do ní. Nevesele se uchechtla a já nevesele zjistila, že na nás zírá každý v rozsahu padesáti metrů. Tedy kromě Blacka a Brownové. "Víš...Vi...Přemýšlela jsem...Chci to skončit..." zašeptala a zkoumala vidličku, kterou jsem držela v ruce. Zbledla jsem jako stěna a málem jsem se zadusila párkem, který jsem právě žvýkala. "C-COŽE?!" zachrčela jsem. "no...prostě už tu nechci být, chci...zemřít..." pípla rozpačitě. "Carmen debusiová! Jak si můžeš dělat legraci z tak vážné věci jako je sebevražda!" vykřikla jsem zhrozeně. Okruh nestranných pozorovatelů se rozšířil na dvě stě metrů. "Myslím to smrtelně vážně!" zamumlala ublíženě. Při slovu smrtelně jsem se mírně otřásla. "NE! To nesmíš, slyšíš? Ať si Black dělá co chce, ale tohle přeci NESMÍŠ!" úpěla jsem. Potter strčil do Blacka a teď na nás zíral opravdu každý. "Neříkej mi, co smím a co ne!" zarazila mě chladně. "Carmen, to Bůh ti dal život a jedině Bůh ti ho smí vzít! (pozn.autora: Nejsem věřící, to mě jen tak napadlo!!!) Vraždí se jen zoufalci a psychopati! Ty nejsi ani jedno z toho, tak se koukej vzpamatovat...!" okřikla jsem jí. Ten můj ošklivý tón hlasu mě malinko zarazil a jí nejspíš také. Black něco zašeptal Potterovi a oba vyprskli smíchy. Lily, která šla právě s Alicí kolem to nepochybně zaslechla a zrudla vzteky. Varovala jsem jí pohledem a tak si s Alicí prkene sedly. "Máte k tomu něco?!" otočila jsem se na ty imbecily s výhružkou v očích. Potter se začervenal a zklopil pohled, Black se na mě frajírkovsky ušklíbnul, ale neřekl nic. Vysmíval se mi do obličeje. Carmen se zvedla a běžela s pláčem pryč. "Jestli si něco udělá nebo pokud se něco stane, těžce za to zaplatíš, Siriusi Blacku!" zasyčela jsem na něj a rychle běžela za Men. Lily a Alice zůstaly sedět. Lily se zase krvavě rozhádala s Potterem a Alice jí tišila.

Tento blog nebyl zakládán za účelem zisku! Některé postavy jsou pod právem J.K.Rowlingové...!